částečně převzato od předsedy OS ČMS
Věci, které nám připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, se znovu stávají předmětem zájmů všech zaměstnanců a ostatních pracujících v České republice. Pravicové, neoliberální vlády dnes na celém světě svou politikou vrhají všechen pracující lid na počátek jejich bojů za základní lidská, pracovní i ekonomická práva. Ani těžce vybojovávaná osmihodinová pracovní doba není dnes zdaleka základní jistotou všech zaměstnanců. Internacionální solidarita je jednou z nejmocnějších zbraní, kterou pracující na celém světě i v České republice mají. Proto se zaměstnavatelé dnešní doby (nadnárodní korporace, jimi dosazené národní vlády a sloužící vrstvy společnosti) snaží korumpovat politiky i úředníky na všech úrovních, organizace, instituce i odbory samotné a takto rozbít a narušit jejich spolupráci a možnou jednotu, kterou se snaží dosáhnout třeba i kompromisu vedoucí k lepším podmínkám nejen pro pracující.
Prostředí a dění v České republice není výjimkou. To co jsme z hlediska postavení zaměstnanců a ostatních pracujících, seniorů, mladých rodin dlouhá desetiletí vnímali jako samozřejmé, je třicet let likvidováno bez náhrady. V posledních několika letech se tento tlak zintenzivnil. Pravicová pětikoaliční vláda zahájila a realizuje na domácí scéně výrazně protilidovou, asociální politiku zaměřenou proti zaměstnancům, všem ostatním pracujícím, seniorům, mladým rodinám, jejichž postavení se neustále zhoršuje. V zahraniční oblasti realizuje proamerickou politiku válečného štvaní, zbrojení a nesnášenlivosti. Česká republika je stále více vtahována do nejrůznějších konfliktů. Důkazem je toho válka na Ukrajině a Blízkém východě. Ani na domácí scéně, ani v zahraničí nehájí zájmy většiny obyvatel České republiky. Opírá se o přisluhovače, kteří cíleně šíří demagogický antikomunismus a negují jakýkoliv sociální prvek. To vše je zakrýváno tvrzeními o nutnosti zkrotit narůstající státní dluh a inflaci.
Je však třeba se o věci, které nám připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, znovu důrazně brát a bojovat! Je třeba společně překonat nejednotné a rozmělněné dnešní odborové hnutí v naší zemi. Pracující, kteří se znovu, povětšinou osamoceně či v nesmělých, ale nezbytně nutných pokusech dnešního roztříštěného odborového hnutí snaží bránit svá základní práva, nemohou sami obstát. Roztříštěné odborové hnutí je třeba přivést ke spolupráci a jednotnému postupu proti vládním krokům. V tomto smyslu nabízíme i platformu Světové odborové federace, která je nezkorumpována, zásadově hájí téměř osmdesát let zájmy všech zaměstnanců a ostatních pracujících z pozic levicového, třídně orientovaného odborového hnutí.
Vláda dnes útočí přímo svými projevy na osmihodinový pracovní den. Chce ve smyslu politiky Evropské unie uvolnit cenu lidské pracovní síly a uchovat co největší míru zisku a soukromovlastnický charakter jeho přerozdělení. Snaží se zpružnit představami o volné pracovní síle vázané krátkodobými a jen částečnými úvazky trh pracovních sil. Útočí na systém zdanění příjmů všech zaměstnanců a ostatních pracujících, omezuje sociální a především potřebné zdravotní výdaje, chce zavést další, vyšší regulační poplatky ve zdravotnictví. Snaží se kapitalizovat důchodové zabezpečení. Připravuje se rozsáhlá novela pracovního práva, která má omezit postavení všech zaměstnanců a ostatních pracujících v pracovně právním vztahu a posílí postavení zaměstnavatelů v oblasti propouštění zaměstnanců, sníží postavení odborů. Pro koho jsou tato opatření zaváděna? Pro téměř čtyři milióny zaměstnanců a ostatních pracujících či hlavně zaměstnavatele nebo dokonce jen necelých sto osmdesát tisíc nejbohatších v naší společnosti? Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska odmítá možnost okamžitého propuštění zaměstnanců bez udání důvodu a e-mailovu formou.
Zatím ještě vláda nedává střílet do pracujících, a „jen“ se rozčiluje, když odbory opustí jednání tripartity, pokusí se veřejně protestovat a využívá morálního i akčního oslabení „největší“ konfederační odborové centrály. Byla to však tato korupční pětikoaliční vláda, která okamžitě po svém jmenování zaútočila na sociální smír a dává pracujícím a odborů jít do ulic. Ostatně trestní zákon stávku staví na roveň tzv. třídního boje a ten je trestný. Je to pro pravici pojistka neměnnosti jejího mocenského postavení ve společnosti.
Důrazně odmítáme současnou vládní domácí i zahraniční politiku! Pracující, senioři a ani mladé rodiny nemohou platit dluhy a válečné úroky současné vlády. Nemohou platit rostoucí úroky církvím z církevních restitucí. Nemohu doplácet na špatnou zdravotní politiku vedoucí k omezování základní zdravotní péče a zavírání dětských oddělení. Nemůže docházet k propuštění učitelů jen proto, že vláda je neschopná a nedokáže zajistit dostatečné financování základního školství.
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska rozhodně odmítá navrhovanou důchodovou reformu! Senioři mají právo na důstojné zabezpečení ve stáří aktivní plnohodnotný život, nikoliv na žebračenky. Chceme zachování průběžně financovaného solidárního důchodového sytému a nikoliv jeho kapitalizaci bankami.
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska vyjadřuje hlubokou solidaritu odborovým centrálám, které v rámci Evropy a Světa čelí tlaku na postavení pracujících. Požadujeme rychlé řešení a ukončení válečného konfliktu na Ukrajině, v Pásmu Gazy, odmítáme genocidu Palestinského lidu, věříme, že není v zájmu ani lidu Izraele. l Válka není v zájmu drtivé většiny lidí. Člověk má právo žít v míru !
Spojme se společně v boji za důstojný život a mír. To je naše výzva 1. máji 2024, odkazu amerických dělníku z Chicaga 1886. Poslední slova Augusta Spiese : „Přijde doba, kdy bude naše mlčení mnohem mocnější než hlasy, které jste dnes zardousili!“, vytesaná dne 25. června roku 1893 v americkém Chicagu do monumentálního bronzového pomníku, jsou naším společným mementem, zrovna tak jako 1. máj 1890 v Praze na Střeleckém ostrově.
Centrála OS ČMS v Praze dne 30. dubna 2024.