Důchodová reforma Fialovy vlády

z 11. zasedání Rady ÚZ OS ČMS 30.11.2024

Po zásadních restriktivních úpravách penzijního systému v roce 2023, tj.

1. snížení valorizace penzí k 1. červnu 2023, které poškodilo 2 367 185 starobních a 412 000 invalidních důchodců, 19 259 důchodců pobírajících vdovské a vdovecké důchody sólo a 39 451 sirotčích důchodců, a to v řádech stovek až tisíců Kč měsíčně, tedy v řádech deseti tisíců až sto tisíců Kč u vyšších důchodů za celou dobu pobírání důchodu; čím vyšší důchod, tím vyšší škoda; dle původní dikce zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění měly být starobní penze z důvodu vykompenzování vysoké inflace navýšeny o 1 771 Kč u průměrné starobní penze, tedy o 1 017 Kč více než bylo stanoveno zákonem č. 71/2023 Sb., důvodem vysoké valorizace nebyl špatný zákon, ale vysoká inflace, na které měla Fialova vláda svůj podíl,     
2. snížení progresivity valorizačního vzorce pro pravidelné každoroční zvyšování důchodů, a to redukcí kompenzace růstu reálné mzdy v národním hospodářství z jedné poloviny na jednu třetinu; původní vzorec: (inflace + ½ růstu reálných mezd), nové nastavení: (inflace + 1/3 růstu reálných mezd), které ponížilo podíl starobních důchodců na růstu prosperity společnosti a také mezigenerační spravedlnost,
3.  snížení progresivity valorizačního vzorce pro pravidelné každoroční zvyšování důchodů prostřednictvím redukce výpočtu valorizace ze dvou indexů (index obecné inflace spotřebitelských cen CPI a index životních nákladů důchodců), kdy rozhodný pro valorizaci byl index vyšší, na index jeden; nově se valorizuje pouze dle indexu růstu životních nákladů důchodců, což ponížilo konečnou výši valorizací,
4. snížení progresivity výpočtu mimořádné valorizace penzí, kdy nové nastavení nevykompenzuje vysokou inflaci spotřebitelských cen v daném roce plně, ale pouze z 60 % a     
5. zvýšení doby pojištění z 35 roků na 40 roků u předčasných starobních penzí, snížení doby odchodu do předčasného důchodu z 5 na 3 roky před dovršením důchodového věku, zvýšení intenzity krácení předčasného starobního důchodu a zrušení valorizace procentní výměry předčasných starobních důchodů po dobu předčasnosti, které výrazně poškodilo nastavení předčasných starobních důchodů

schválila Fialova vláda svoji důchodovou reformu. Jde o soubor deseti parametrických úprav zákona o důchodovém pojištění, které v podstatě zakládají vyšší důchodový věk a nižší starobní penze při zachování současné výše plateb důchodového pojištění. Vládní úpravy vycházejí z poznání a návrhů předchozích komisí pro důchodovou reformu, tedy důchodové komise profesorů Martina Potůčka a Komise pro spravedlivé důchody profesorky Danuše Nerudové. V této souvislosti ale nutno dodat, že vláda použila pouze ty návrhy předchozích důchodových komisí, které nebyly v rozporu s jejím strategickým cílem,  získat prostřednictvím důchodové reformy maximum úspor výdajů státního rozpočtu. Nově založené parametry:

1. Vyšší důchodový věk – podle současné legislativy se statutární důchodový věk pro nárok na starobní důchod každoročně zvyšuje o 2 měsíce u mužů a o 2 až 4 měsíce u žen, podle počtu vychovaných dětí. A to až do roku 2030 kdy má dosáhnout 65 roků u mužů i u žen. Lidem narozeným v roce 1989 a později se má statutární důchodový věk nadále každoročně zvyšovat o další měsíc, a to až na konečných 67 let v roce 2056. 
2. Důchodový věk u náročných profesí – předčasný důchod bez krácení pro náročné profese se bude týkat výrazně menšího počtu lidí, než schválila vláda v předloženém návrhu zákona do Poslanecké sněmovny. Budou to jen zaměstnanci, kteří pracují v tzv. čtvrté rizikové kategorii, tj. cca 15 000 osob, namísto původních 120 000 osob ze čtvrté a třetí rizikové kategorie.  Podmínky nároku na předčasný starobní důchod bez krácení jsou potřebná doba pojištění (35 roků) a odpracování nejméně 2 200 až 4 399 směn ve stanoveném konkrétním riziku čtvrté kategorie, popřípadě v kombinaci rizik. Při splnění těchto podmínek se od důchodového věku odečte 15 kalendářních měsíců. Při odpracování 4 400 směn v konkrétním riziku se důchodový věk sníží o 30 kalendářních měsíců. Při odpracování více než 4 400 směn v konkrétním riziku se za každých 74 takto odpracovaných směn důchodový věk sníží o další kalendářní měsíc. Snížení důchodového věku bude možné nevíce o 60 měsíců, tj. o 5 roků. Pro vznik nároku na starobní důchod se sníženým důchodovým věkem se započítají také směny odpracované v  práci v  konkrétním riziku za období počínající 10 let před účinností tohoto zákona. Zaměstnavatelům se zvýší sazba na důchodové pojištění o 5 procentních bodů z úhrnu vyměřovacích základů těch zaměstnanců, kteří vykonávají práce ve čtvrté rizikové kategorii. Za dobu výkonu práce v konkrétním riziku se považuje také doba, za kterou zaměstnavatel neodvedl zvýšené pojistné na důchodové pojištění, ačkoliv byl povinen tak učinit. Zaměstnancům pracujícím v pracovním prostředí s vybranými riziky zařazenými do třetí rizikové kategorie budou jejich zaměstnavatelé proplácet částku ve výši 4 procentních bodů z jejich hrubé mzdy do soukromého penzijního spoření. Tedy odvody se těmto zaměstnavatelům zvýší na důchodové pojištění ze současných 21,5 % vyměřovacího základu na 25,1 %. Týkat se to bude profesí vystavených výraznému chladu, teplu, vibracím nebo celkové fyzické zátěži (např. hutníci, skláři, montážní dělníci, zdravotní sestry). Místo předčasné penze tak budou moci tito zaměstnanci odejít do tzv. předdůchodu, který si do dovršení důchodového věku budou platit z těchto příspěvků. Problém je ale v tom, že příslušná legislativa v této věci zatím neexistuje, má být přijata až koncem června 2025. A také v tom, že samotný zaměstnavatelský podíl nebude dle současně nastavených podmínek pro získání předdůchodu postačovat.   
3. Snížený výpočet a nižší nově přiznávané důchody – od roku 2026 až do roku 2035 bude postupně uplatňován nový výpočet starobních penzí. Cílem je snížit nově přiznávané důchody oproti současným nově přiznávaným o 8 %. Náhradový poměr (podíl průměrného starobního důchodu k průměrné mzdě) se tak sníží o cca 3 procentní body. Za tím účelem se bude každoročně snižovat zápočet příjmů první redukční hranice ze stávajících 100 % na 90 % a současně se bude každoročně snižovat započítávaná úroveň procenta za jeden rok pojištění. A to ze stávajících 1,5 % na 1,45 %. Dle propočtů MPSV mají být nové starobní penze postupně každým rokem nižší o 180 až 200 Kč. V roce 2035 tedy bude průměrný měsíční starobní důchod o 1 800 Kč až 2 000 Kč nižší než důchod současný!
4. Vyšší minimální starobní důchod – dle současné legislativy, na rozdíl od vyspělých evropských zemí, institut minimálního starobního důchodu v České republice neexistuje. U některých OSVČ se tak stává, že jejich nízký starobní důchod nepostačuje k uspokojení základních životních potřeb. A to přesto, že celý život platili důchodové pojistné ve stanovené výši. V současnosti je nejnižší starobní důchod, tj. součet základní a minimální procentní výměry důchodu 5 104 Kč. Nově má nejnižší starobní důchod, z důvodu navýšení procentní výměry důchodu ze současných 10 % na 20 % průměrné mzdy, činit 9 438 Kč měsíčně.
5. Omezení „výchovného“  –  z  důvodu spravedlivého ocenění rodinných vícenákladů vynaložených na výchovu závislých dětí, a tím potažmo na budoucí plátce státního rozpočtu, a současně jako nástroje k podpoře růstu natality populace byly od 1. ledna 2023 navýšeny starobní důchody ženám, popřípadě také mužům o tzv. „výchovné“ ve výši 500 Kč za každé vychované dítě. Náklady výchovného každoročně dosahují cca 20 miliard Kč ročně a jsou významnou položkou příčin deficitního financování penzijního systému. Financování „výchovného“ ale do průběžného penzijního systému nepatří, jednoznačně jde náklad financovatelný z ostatních daňových výnosů. Spravedlivý způsob financování „výchovného“ ale Fialova vláda nezajistila! Reforma zakládá nové nastavení „výchovného“. U lidí, kteří výchovné již pobírají, nebo získají nárok na jeho pobírání ještě před reformou, těm výchovné ve výši 500 Kč za každé vychované dítě, zůstane zachováno. Ale nebude se valorizovat. U ostatních rodičů se po roce 2026 „výchovné“ bude vyplácet pouze na třetí a každé další dítě, které pojištěnec vychoval.
6. Stejné důchody pro manžele/registrované partnery  –  reforma zavádí nový institut, tzv. rodinný vyměřovací základ pro manžele/ registrované partnery/ pro účely výpočtu jejich starobních důchodů. Sdílení se bude provádět prostřednictvím stanovení sdíleného denního vyměřovacího základu, který se stanoví jako polovina součtu denního průměru skutečně dosažených vyměřovacích základů dosažených za počet kalendářních dnů, po kterých u obou partnerů trvala v České republice výdělečná činnost v daném kalendářním roce. Pomocí těchto parametrů se následně stanoví částka, která se více vydělávajícímu partnerovi odečte z úhrnu jeho vyměřovacích základů a druhému méně vydělávajícímu partnerovi se tato částka k jeho úhrnu jeho vyměřovacích základů připočte. Oběma partnerům se tak za sdílené období započte stejný vyměřovací základ. Sdílení vyměřovacích základů bude dobrovolné a bude podmíněno dohodou obou partnerů. Tato dohoda nemusí být uzavřena na začátku manželství/ registrovaného partnerství/ musí však být uzavřena za dobu jeho trvání, a nejpozději v den, kdy některý z partnerů požádá o přiznání starobního důchodu. Dohodu lze zrušit dohodou novou, nebo jednostrannou výpovědí. V případě rozvodu se dělení penze, bez předchozí dohody o vypořádání, bude řešit v rozvodovém řízení.
7. Zvýšená starobní penze u pečujících osob – Při výpočtu starobního důchodu se na osoby, které museli z důvodu péče o osobu závislou odejít z práce, bude nově pohlížet jako by pobírali průměrnou mzdu. V případě, že péče trvala celý rok, bude se jednat o 12 násobek všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, v němž péče trvala. V případě kratší doby péče v kalendářním roce se tato částka úměrně upraví. Pokud bude pečující současně pracovat, jeho výdělek se k takto stanovenému osobnímu vyměřovacímu základu přičte.
8. Pracující senioři – pracujícím seniorům se již nebude zvyšovat důchod o 0,4 % za každých 365 odpracovaných dnů. Protihodnotou bude snížení sazby sociálního pojištění o 6,5 %, tj. vyšší výdělky.
9. Vyšší důchody absolventům doktorandského studia – první úspěšně dokončené doktorské studium bude nově započítáno jako tzv. vyloučená doba vyměřovacího základu. Pro mladé akademiky to reálně znamená, že se jim do důchodu započte o 3 až šest roků navíc. Dle maximální délky doktorského studia stanovené vysokými školami.   
10. Prodloužení obnovy nároku na vdovský a vdovecký důchod ze dvou na pět roků – úmrtím v rodině dochází ke ztrátě jednoho z příjmů, z nichž do té doby rodina vycházela. Proto má vdova/vdovec po přechodnou dobu jednoho roku nárok na invalidní důchod.
    V případě, že vdova/vdovec po uplynutí této doby pečuje o nezaopatřené dítě nebo o dítě, které je ze zdravotních důvodů závislé na péči jiné osoby, nebo pečuje o svého rodiče nebo o rodiče zemřelého manžela, který je závislý na péči jiné osoby, nárok na vdovský/vdovecký důchod pokračuje a náleží vdově/vdovci po celou dobu, po kterou tato situace trvá. Teprve v případě, že tato podmínka přestane být plněna, nárok na vdovský/vdovecký důchod zaniká. Nárok na vdovský/vdovecký důchod ale může vzniknout znovu (tzv. obnova nároku), jestliže dojde ke splnění některé z  uvedených podmínek do dvou roků ode dne zániku dřívějšího nároku. Podle právní úpravy účinné od roku 1957 do roku 1995 činila doba pro obnovu nároku na vdovský/vdovecký důchod dva roky. Od roku 1996 do roku 2011 činila pět roků, poté byla zkrácena opět na dva roky. Reforma navrací právní stav před 1. 1. 2012 a prodlužuje lhůtu obnovy nároku na vdovský/vdovecký důchod opět na pět roků.

Výše uvedený přehled parametrických úprav naznačuje, že šest parametrických úprav (nižší než statutární důchodový věk u náročných profesí, vyšší minimální starobní důchod, kdy ale jeho výše nepostačuje k úhradě nákupu všech základních životních potřeb seniorské populace, možnost stejných důchodů pro manžele, zvýšená starobní penze u pečujících osob, vyšší důchody absolventům doktorského studia a prodloužení nároku na vdovský/vdovecký důchod ze dvou na pět roků) současný penzijní systém pozvedá na vyšší úroveň. A naopak tři zásadní parametrické úpravy (vyšší důchodový věk, nižší nově přiznávané důchody a omezení „výchovného“) současný penzijní systém podstatně znehodnocuje. A nově nastavená podpora pracujícím seniorům neuváženě vyvádí z  penzijního systému finanční prostředky.     

Mezigeneračně je bezesporu spravedlivé, že nižší důchody a kratší dobu dožití připravili a rozhodli pro svoji generaci mladí politici.  

Každá reforma má dvě strany, stranu příjmovou a stranu výdajovou. Důchodová reforma Fialovy vlády stranu příjmovou zcela bojkotuje a příštím seniorům navíc zakládá historickou absurditu budoucnosti. A to novou povinnost vynakládat na důchodový systému větší prostředky za menší důchody! Reforma zcela ignoruje doporučení OECD, které dle situace ve vyspělých evropských zemích, doporučuje českému penzijnímu systému zajistit vícezdrojové financování. Tedy zapojit daňové výnosy. Český průběžný penzijní systém je financován zejména z  pojistného, cca z 90 %. V tomto ukazateli jsem evropskými premianty. V žádné z vyspělých evropských zemích nejsou důchody financovány pouze z pojistného. Z daňových výnosů je financováno cca 50 % penzijních výdajů. Vláda nepřistupuje k důchodové reformě jako k důchodové reformě ale jako k reformě veřejných financí!  Celková úspora reformy, vypočtená pro rok 2050 má činit v současných cenách 300 miliard Kč. České výdaje do důchodového systému činí 9,2 % Hrubého domácího produktu, což je 12. místo z 34 evropských zemí. Nejvíce vynakládají Řecko (17,9 %), Itálie (17,5 %), Francie (16 %), Rakousko (15,8 %). Za námi jsou Slovensko, Estonsko, Černá Hora, Bulharsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Turecko, Malta a Irsko. Bez důchodové reformy mají vrcholové výdaje na české důchody dosáhnout zhruba 11,8 % Hrubého domácího produktu těsně před rokem 2060. Následně má dojít k poklesu. Tedy o čem vůbec hovoříme, v Evropě je toto nastavení zcela běžné? České důchody také nejsou žádná sláva. Přiměřenost důchodu tj. náhradový poměr, v  Česku v posledních dvaceti letech osciluje mezi 40,6 až 45,8 procenty, přitom průměr OECD je 52,9 %. Průměrná délka pobírání starobního důchodu je v zemích OECD 18,9 roku pro muže a 23,6 roku pro ženy. V Česku je o 2,2 roku kratší u mužů a o 1,3 roku u žen.

Pro zasedání Rady ÚZ OS ČMS zpracoval:  Zdeněk Pernes